THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fedor Frešo uviedol začiatok koncertu a zároveň sa ospravedlnil takto: „keď vám poviem, prečo meškáme, ani mi neuveríte, preto len krátko - išli sme cez Budapešť...“ Svojou bezprostrednosťou ihneď vymazal všetku nervozitu publika, ktoré skoro hodinu muselo vyčkávať vo vestibule na otvorenie sály a koncert jazz-rockovej slovenskej formácie FERMATA. Skupina sa predstavila Košičanom po dlhých ôsmich rokoch a dôkazom hladu po ich muzike bolo preplnené hľadisko divadla Thália i kopa sklamaných fanúšikov, ktorí sa museli otočiť s dlhým nosom pred vypredaným divadlom.
Ale predsa len dôležitejšie bolo dianie na pódiu a preto sa k nemu vrátim. Nech rozmýšľam, ako chcem, nedokážem nájsť slová, ktorými by som dostatočne vyjadril to, čoho som bol svedkom. Snáď jediný termín, ktorým sa aspoň sčasti dokážem priblížiť k opisu diania je slovo „peklo“, ale určite nie v negatívnom slova zmysle. Pekelné výkony štyroch vynikajúcich muzikantov sa dopĺňali, predbiehali, spolupracovali a súperili natoľko, že som miestami ani nevedel, kam s otvorenými ústami skôr pozerať. Zakladateľ formácie František Griglák, už šedivejúci starší pán, okolo seba sálal toľko energie, že mu mnohí mladší môžu závidieť; radšej nebudem ani spomínať, s akou ľahkosťou obsluhoval svoje gitary. Jeho sekundant, legendárny člen COLLEGIUM MUSICUM Fedor Frešo, mu neostával nič dlžný a minimálne v mojom prípade ma mnohokrát zaujal viac ako excelentný Griglák. Len škoda, že nepoužil svoj bezpražec, ktorého zvuk sa mi pozdával viac, častejšie ako v jednej kompozícii. Fedor zaujal taktiež vtipnými komentármi a odľahčením vážnej hudobnej náplne koncertu. Podobne ohlásil aj posledný song („Viňa Del Mar“) pred prestávkou, ktorú zdôvodnil potrebou dojesť chlebíčky v šatni, aby si skupina neurobila hanbu. Po zlikvidovaní občerstvenia sa chlapi vrátili na pódium a ja som si mohol začať viac všímať aj ďalších dvoch členov formácie. Nenápadný Peter Preložník, schovaný za klaviatúrami, pôsobil tak trocha zakríknuto, no na jeho schopnostiach sa tento môj dojem vôbec neodzrkadlil. Z „nováčikov“ ma najviac zaujal Igor Skovay, tento viac-menej štúdiový a nájomný bubeník predviedol strhujúci výkon, ktorým dotvoril famózny výkon celej formácie. Playlist večera sa skladal zo skladieb umiestnených no novších albumoch kapely, pričom naviac ich odznelo z albumu „X“ (1999). Tak trochu škoda, že nenačreli aj do hlbšej minulosti, osobne by som privítal aj niečo z „Huascaran“. Jedinou staršou vecou tohto večera bol cover skladby „Apple Tree In Winter“, z roku 1972 od Deža Ursínyho a PROVISORIUM. Nadšenie v publiku nemalo konca-kraja a aj napriek tomu, že sa podarilo dostať FERMATU naspäť na pódium, aby zahrali svoju asi najznámejšiu skladbu „Spomienka na Amsterdam“, musel prísť po dvoch hodinách koniec.
Hoci by som určite zniesol viac, odchádzal som nadmieru spokojný. Takáto kvalita sa nevidí každý deň a v prípade, že túto skupinu nepoznáte, mohla by sa páčiť fanúšikom progresívnejších skupín ako DREAM THEATER, GORDIAN KNOT... atď. V každom prípade odporúčam.
Live v Klube za zrkadlom (CD/DVD) (2007)
Fero Griglák & FERMATA - Next (2005)
X (1999)
Real Time (1994)
Simile (1991)
Ad Libitum (1984)
Generation (1981)
Biela planéta (1980)
Dunajská legenda (1980)
Huascaran (1977)
Pieseň z hôľ (1976)
Fermáta (1975)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.